Úsměvné pojednání o slově "krčmička"

Některým mým známým se tento blog zdá být až příliš neosobní a politický. Omlouvám se za způsobené potíže, ale bohužel jsem jej vytvořila s tímto úmyslem. Na druhou stranu si říkám, že bych opravdu mohla být možná někdy více osobní a méně politická a někdy zase naopak. Snad si každý pak přijde na své. Tentokrát budu psát spíše osobní příspěvek, jelikož se neudálo ve světě nic rozčilujícího nebo matoucího nebo nespravedlivého, že bych o tom musela psát a postěžovat si.

Dnes to bude o jednom večeru, který mě inspiroval k napsání tohoto článku. Za minulý týden se toho v mým životě událo celkem dost, potkala jsem zajímavé nové lidi, ale také jsem některé zase rozčílila. Ano, jsem konfliktní a vím to. Ano, nejsem na to hrdá a zkouším to potlačit, ale bohužel to těch 28 let nějak stále nejde. A taky si říkám, že to bude mým momentálním stavem – a to je teď neklid. Což je skvělé. Ano, myslím si, že to je lepší než deprese, hněv a apatie. Prošla jsem si všemi stavy od mého návratu do České republiky a teď cítím neklid. (Mohl by to být šestiměsíční kulturní šok?) To ale taky znamená, že začínám mít energii měnit věci a nezlobit se na celý svět. Joga a tento blog budiž toho důkazem.

Takže koho jsem naštvala: naštvala jsem jednu nebo dvě mé známé kvůli tomu, že jsem jim vyčetla, že se usmívají nad slovenským slůvkem „krčmička“. Zase mi to nedalo a začala jsem jim vykládat o jazykové ideologii a xenofobních diskurzech a zase jsem neuspěla. Prý moc to řeším a intelektualizuji a také ta slovenština je „prostě moc roztomilá“. Takže jsem se zamýšlela později nad tím, co ještě naše společnost považuje za roztomilé. Jsou to např.: černoušci, nejlépe ti polonazí v Africe, zvířátka – hlavně koťátka, kachňátka a jiné. Roztomilé jsou děti a děvčátka a proto nenazýváme lesby lesbama, ale lesbičkama, protože ony jsou přeci taky roztomilé. Takže, z toho vyplývá, že Slováci mluví roztomile, tak jako vypadají roztomile malá zvířátka a černouškové. Ano, směruji tam, kam už možná tušíte, že směruji: exotičnost a její úsměvnost (komičnost) a důraz na její „abnormálnost“ jsou „normálně“ pokládané za xenofobii. Avšak v jistých společnostech je xenofobie zřejmě podmíněna jenom násilím a jasnou očividnou diskriminací - neexistuje, pokud někdo někoho nezmlátí nebo nezabije nebo „očividně“ nediskriminuje. A já se ptám, kde to všechno pak začíná? Je možné, aby to začínalo u něčeho tak malého jako usmíváním se nad roztomile znějícími slovy nebo nad divnou barvou kůže, očí nebo hlasu? Komu z vás přijdou směšní lidé na vozících nebo lidé, kteří koktají? A proč někteří lidé používají slovo "ťaman"?

A tak jsem hledala v češtině komická nebo roztomilá slova a nějak mi ten jazyk nepřijde ani roztomilý ani komický. Je to zlé?

P.S.: Omlouvám se za svou češtinu, tentokrát to je bez korekce rodilým mluvčím.